6 nejdůležitějších věcí, které mě bojové umění naučilo o životě

 

Když se řekne slovo bojové umění, vybaví se mi stará píseň Kung Fu Fighting. Vybaví se mi dítě z mého sousedství, které si myslelo, že je ninja a ustavičně si hrávalo s nunčaky a šurikeny. Bojové umění mi připomíná Davida Carradina, Bruce Leeho a Chucka Norrise. Rovněž si vybavím drsňáky (a dršňačky) bojující v Octagonu.

Ovšem za touto popovou kulturou, údery a kopy se skrývá daleko více než oko může vidět. Více než o sportu, bojování či sebeobraně je bojové umění v prvé řadě o životě. Je o nalezení podstaty našeho vlastního bytí a o vyjádření této podstaty.

Bojové umění je také o umění. „Být mistrem bojového umění znamená být umělcem života,“ prohlásil Bruce Lee. O životě jsem se kromě od mé rodiny a z víry nejvíce naučil z bojových umění než z čehokoli jiného.

Jaké životní lekce mi bojové umění dalo?

Dýchání je všechno

Způsob vašeho dýchání ovlivňuje všechno od toho, jaký jste sportovec přes to, jak spíte, až k tomu, jak vaše tělo vypadá a jak se cítíte. Je k podivu, jak často při cvičení zapomínáme na tuto podstatu života. Můj Sifu mě jednou řekl, že dokáže poznat, jak zdatný je bojovník podle toho, jak dýchá.

Podstatou dýchání je spojení se s vlastním vnitřkem. Náš dech nevzniká v našich plicích či hrudi, ale vychází z hluboka uvnitř nás. Přestože může dýchání vypadat jednoduše, může vám trvat roky než se naučíte účinně a efektivně dýchat. A nenapadá mě lepší způsob, jak se naučit dýchat než v bojovém umění. Bojové umění je jak vnitřní tak vnější, což znamená, že vnější kolena, lokty a kopy jsou nejúčinnější, jen když jsou opravdu propojeny s vnitřní podstatou dýchání.

Vnitřní energie, neboli chi, jak ji nazývá čínské bojové umění, je více než nějaké populární slovo nebo tajná síla. Chi je o nalezení vašeho pravého dechu. V bojovém umění se naučíte pohybovat vnějškem tím, co máte uvnitř.

Zpomalte

V dnešní době se skoro všechno pohybuje rychlostí blesku. Ať už jde o komunikaci či cestování v mžiku máte všechno na dosah. A s tímto hektickým tempem souvisí přehnaný důraz na naši tělesnou kondici a naše sportovní výkony.

Ale aby jste se stali v čemkoli zdatní, musíte být ochotní a trpělivý nejprve být pomalí, obrazně i doslovně řečeno. Každý profesionální sportovec vám poví, že zpomalení je klíčem k úspěchu. Přeci jenom před tím, než začnete běžet, musíte jít.

Golfista odpaluje zkušební švih čtvrtinovou rychlostí, podobně pomalu odpaluje i pálkař při baseballu. A není to jenom kvůli obyčejnému rozehřívání. Zpomalení pohybu nám pomáhá osvojit si ten pohyb natolik, abychom ho dovedli k dokonalosti. Pomalá chůze je něco, co bojovník dělá jako součást tréninku den co den.

Ať už jde o trénování postojů, dýchacích setů nebo jednoduše bojování s neútočícím soupeřem (sparring), bojové umění učít nalézt vlastní trpělivost a zpomalit.

Slova mají pouze takovou sílu, jakou jim dáváme

Jako spisovatel si jsem vědom toho, jakou mají slova sílu. Slova inspirují, slova informují a slova mohou ničit – pokud je necháme. Jedna z prvních lekcí, kterou mi můj Sifu dal, říká, že nemáme bojovat o slova. Nikdy. Problém, který má někdo jiný, je pouze jeho problémem.

Bojové umění učí, že nemáme reagovat na cizí problémy, ale věnovat pozornost svým. Již několikrát mě má průprava bojovým uměním zachránila, ale asi ne tak, jak si myslíte. Nepoužil jsem působivé kopy, abych odehnal pouliční gangy. Raději jsem využil schopnosti z bojového uměnít a nereagoval na slova, která měla působit urážlivě, ale ve skutečnosti byla neškodná.

V životě přicházejí chvíle, kdy se musíme rozhodnout, jak zareagovat. Bojové umění nás učí rozpoznat, kdy nechat věci být a kdy zasáhnout.

Uvědomění je vše

Schopnost být přítomný v daném okamžiku může být rozhodující pro úspěch a neúspěch a teoreticky být klíčová pro otázku života i smrti. A kde se můžete naučit o zesílení uvědomění? Nikde jinde než v bojovém umění.

A i přes náústek, helmu a vycpané rukavice není legrace dostat ránu do hlavy. V sázce je hodně. Nic vás nepřivede do přítomného okamžiku než bojování, ať už skutečné či trénink.

Nicméně trénovat, jak plně prožívat přítomnost se můžete naučit i jinde než v bojovém umění. Každý jogín ví, že i klid může být až stejně znepokojivý jako tvrdý trénink. Rozdíl mezi takovým tréninkem, jako je jóga a meditace, kde zpomalíte a naleznete sebeuvědomění, je ten, že bojové umění prvně zpomalí, ale pak zrychlí.

Pokaždé musíte dojít k uvědomění přítomnosti, nezávisle na rychlosti a intenzitě.

Konflikt začíná a končí uvnitř

Jedna ze největších lekcí, kterou jsem se naučil v bojovém umění jako bojovník, trenér a člověk je, že největší bitvy se odehrávají uvnitř nás. Dokonce i v opravdových zápasech, největší překážka, které čelíme je náš vlastní strach, dech a napětí. S takovou prostou skutečností začíná učenec bojového umění. Pokud se postavíme sami sobě, teprve pak můžeme zvítězit v boji.

S takovou nepříjemnou skutečností se začíná na první hodině bojového umění. Učí vás, že musíte nalézt ochotu hledat vaše limity a pracovat s nimi a také skrz ně.

Cesta je to, na čem záleží

V naší společnosti máme tendenci se zaměřovat na výsledky. Vítězství versus prohra. Nabírání váhy versus shazování váhy. Bojové umění mě naučilo, že cesta představuje růst nehledě na to, jaké jsou výsledky. Cesta v bojovém umění je cestou ve vašem vnitru. Z toho vyplývá, že když stárneme, neznamená to, že přestáváme vnitřně růst. Vnímáme růst omezeně, ale z pohledu bojového umění to tak není.

Umění, je ve své podstatě vyjádření, a učenec v bojovém umění se zaměřuje na vyjádření po celou dobu jeho cesty.

Každé ráné když venčím psa, potkávám starší pár, který cvičí Tai Chi na otevřeném náměstí naprosti místu, kde bydlím. Až jednoho dne zestárnu, chci být jako oni. Chtěl bych zdokonalovat mé dovednosti a přitom se stále vyvíjet a vyjadřovat mé umění.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

.