Category Archives: Bojová umění a sebeobrana

Skryté výhody Brazilského Jiu Jitsu

 

Brasilské Jiu Jitsu (dále jen BJJ ) je něco víc než jen sport. Je to víc než bojový sport. Je to způsob života. Výhody BJJ sahají mnohem dále než jen k trénování tělesné a psychické kondice. Je to životní styl.

Fyzická kondice

Když přijdete do jakékoli školy BBJ a zeptáte se na názor studentů, kteří právě začali s BBJ,většina odpoví ve stylu:,, hodně jsem zhubl‘‘ nebo ,,jsem teď mnohem více flexibilní‘‘ Někteří mluví o tom, jak zesílili nebo jak se dostali do formy. Fakt, že BJJ vás změní navenek i zevnitř nelze popřít. Změny na vašem těle budete pozorovat každý týden. To, co neuvidíte, ale pocítíte, je celkové zlepšení vašeho zdraví jako důsledek tréninku.

Většina lidí spojuje cvičení se vzhledem. Lidé chtějí vypadat dobře. Asi neuslyšíte lidi říkat:,, cvičím, abych si snížil cholesterol‘‘.Jediní lidé, kteří tohle řeknou, jsou ti, co byli u doktora a zjistili, že mají vysoký cholesterol a měli by začít cvičit. BJJ není jiné. Studenti nepřichází na trénink, aby si zlepšili krevní cukr. Trenér jim však říká, že největší výhoda tréninku je ta, kterou nevidí. Vzpomeňte si na to, až budete frustrovaní z tréninku…

A k tomu všemu vás BBJ učí jak používat vaše tělo jako celek. V dnešní době, kdy většinu dne trávíme vsedě, za volantem nebo v práci za počítačem, si naše tělo vyvine určité zvláštní a nepřirozené pohybové zvyky. Vnímání vlastního těla, které nás BBJ učí je k nezaplacení. Jak roste, síla a mobilita rychle následují. Nemusíte nutně vidět zvýšení síly, když trénujete na matraci v tělocvičně, ale v posilovně uvidíte, jak zvyšujete váhy. Něco,co na matraci neuvidíte, ale pocítíte. Zlepšení mobility se ukáže během tréninku techniky a cviky, které byly ze začátku obtížné, jsou nyní pro vás snáze proveditelné.

Vnitřní síla

Kromě zlepšení fyzické kondice, které BBJ přináší, nesmíme opomenout zlepšení po mentální stránce. Proces učení se nových technik vyžaduje jak fyzickou tak psychickou aktivitu. Musíte trénovat a opakovat pořád dokola abyste se zlepšovali. Učíte se techniku stejně, jako se učíte nějaký předmět ve škole. Nejtěžší část je naučit se používat techniku v praxi. Může vám trvat měsíce, než si danou techniku dokonale osvojíte.

Pokud jste typ člověka, který hned skončí, když mu něco nejde,BBJ není sport pro vás. Když se věci v reálném životě zkomplikují, ustoupíte a zabalíte to nebo bojujete a zkoušíte dál? Stejné je to z učení nové techniky v BBJ-pokud skončíte, nikdy se jí nenaučíte. A to platí v čemkoli, co děláte.

Jedna ze skrytých výhod BBJ je to, jaký vliv na vás má učení nových věcí, opakování a procvičování. Není hezký pocit přijít na trénink po měsících se učení technice a být poražen vaším soupeřem. Ale ten pocit přijít druhý den a zkusit to znovu! Vnitřní síla vydržet a pokračovat v něčem, co vám nejde, vám pomůže i v reálném životě mimo posilovnu.

A že věci nejdou vždycky podle našich představ-v posilovně nebo mimo ní. Každý z nás se někdy dostane do stresových situací. Co je důležité je to, jak se s podobnými situacemi vypořádáme. BJJ je skvělý způsob jak se vyrovnat se stresem. Po dlouhém dni ve škole nebo v práci stačí přijít na trénink a všechny starosti odezní. Poslední věc, na kterou chcete myslet, když vás někdo škrtí nebo páčí ruku, je váš špatný den v práci. BBJ vyžaduje soustředění. Když vám instruktor předvádí novou techniku, nechcete přehlédnout jediný detail. Ten může znamenat rozdíl mezi správným dokončením cviku a ocitnutím se na žíněnce,pokud mu nevěnujete pozornost.

Shrnutí

Školy BBJ jsou směsí téměř všech lidí které si jen dokážete představit. Potkáte tam studenty,doktory,právníky,podnikatele,ženy v domácnosti, matky a tak dále. Každý den přicházejí na trénink ze stejného důvodu-aby se zlepšili v BBJ. Chodí tam, aby si zlepšili svoje celkové zdraví, zlepšili se a odbourali stres.BJJ je styl života. Je to o tom vzít co jste se naučili a použít to v každodenním životě.

Jak na rychlejší údery

 

Máte už plné zuby nesmyslných návodů na zrychlení pohybu rukou při úderu od lidí, kteří nemají žádné zkušenosti v boxu? Tohle je něco jiného.

Rychlejší údery, rychlost rukou, rychlost reakce – všechny tyto věci jsou navzájem propojené. Není těžké je provést nebo je trénovat, ale rozhodně je náročné se je naučit. Z vlastní zkušnosti vím, že většina lidí provádí pomalé údery, protože mají špatný postoj a nesprávný trénink. Dokonce i většina hbitých chlápků, které potkávám v tělocvičně, se nevěnuje žádným konkrétním drillovým cvičením pro zvýšení rychlosti úderů.

Nemusím vám snad říkat, že při boxu je nesmírně důležitá rychlost. Podívejte se na Muhammada Aliho. Podívejte se na Roye Jonese. Podívejte se na Pernella Whitakera. Nebo na Floyd Mayweathera mladšího. Nejenže vyhrávají, ale nikdo se jich nedokáže ani dotknout. Je jen málo věcí, které jsou stejně tak důležité jako svižný pohyb ruky. Nesejde na tom, jak silní jste, pokud vás úder protivníka vždycky zasáhne jako první, brzo budete poraženi!

Jste připraveni začít s tréninkem pro rychlejší údery?

Pak vyzkoušejte tyto tipy pro zrychlení práce rukou:

Potrénujte bystrost

Všechno, co děláte, začíná v hlavě. Předtím, než začnete svádět pomalou rychlost na genetiku, nevyvinuté svaly nebo nějaké tajemství úderů, zamyslete se nad vaším přístupem. Nejprve si položte otázku, „Dělám vědomě něco pro to, abych zlepšil svou úderovou rychlost?“ Pokud jste si tuto otázku nikdy předtím nepoložili, pak pravděpodobně odpovíte „NE“.

Nejdůležitější postoj, který musíte mít pro rychlejší údery, je soustředit se vnímavost. Oči musí být vytrénovány tak, aby co nejrychleji určily cíl a poslaly do paží signál k úderu. Zapomeňte na rychlost rukou, mluvím o pohotovosti mysli. Ten, kdo rychle pozná příležitost k úderu a zasáhne jako první, si získá náskok při úderech, což je nesporná výhoda.

Takže teď, když už víte, že prvním krokem k rychlým úderům, je být co nejpohotovější, pojďme zapracovat na bystrosti. Asi se ptáte, jak toho docílit. Je to opravdu jednoduché. Každý den nacvičujte údery na rychle se pohybujících předmětech. Budete mít nové přátele – a to boxerskou hrušku a boxovací míč. Donutí vaše oči a mysl ke sledování rychle se hýbajícího cíle a vyvinutí úderu v okamžiku, kdy se objeví cíl. Když používáte boxovací míč, neusilujte o rychlé kombinace úderů. Naopak, sledujte míč a sem tam velmi rychle a přesně zasaďte jednu nebo dvě rány. Když zrovna nedáváte úder, stále pozorně sledujte míč. Nespouštějte z něj oči! Opakuji, prvním krokem k osvojení rychlejších úderů je vytrénovat bystrost a pohotovost.

Osvojte si správný přístup

Správný přístup je pro rychlejší údery rozhodující. Setkávám se s lidmi, kteří, když jim řeknu, aby zrychlili, tak se celou dobu snaží zničit boxovací pytel. Když řeknu zrychlit, tak tím nemyslím tím udeřit silněji. Více síly neudělá údery rychlejšími. S tímto přístupem se váš švih akorát stane širší, delší a více zapojíte tělo.

Udeřit rychleji neznamená vyvinout více námahy a síly. Také to neznamená, že zatnete pěst silněji a pokusíte se zranit protivníka. Ten správný přístup k úderům znamená jediné – zaměřit se na rychlost a nic jiného. Nesoustřeďte se na sílu a přesnost. Jen na samotnou rychlost.

Místo toho, abyste si představovali sami sebe, jak zasahujete protivníka, představte si, jak ho zasáhnete, aniž byste to viděli. Představte si, že se pohybujete tak rychle, že si ani nevšimne úderu. Nechcete ho zranit, chcete ho překvapit! Nyní aplikujte tento přístup při stínování a když trénujete na těžkém boxovacím pytli. Uvidíte, že samotná změna v přístupu dokáže zrychlit údery. Už nemyslíte na to, jak rozbít oponentovi bradu – chcete ukrást jeho chránič zubů.

Při úderu se uvolněte

Toto je něco, co chápu už hodně dlouhou dobu. Tento princip platí pro jakýkoli sport nebo sportovní úsilí, které vyvíjíte. JEDINÝM způsobem k největší rychlosti je být UVOLNĚNÝ! Jen ten nejuvolněnější sval má potenciál se pohybovat maximální rychlostí. Ve všech sportech si můžete všimnout, že ti sportovci, kteří překonávájí své oponenty, jsou právě nejvíce uvolnění. Býval jsem sprinter ve víceboji a řeknu vám, že ti nejklidnější běžci jsou zároveň nejlepší sprinteři.

Nicméně ale mějte na paměti, že je zásadní rozdíl mezi uvolněným a líným pohybem. Být uvolněný znamená, že se hýbete plynule, což umožňuje provedení pohybu bez napětí a stresu, zatímco být líný znamená, že váš pohyb je nekontrolovaný a bez účelu.

Takže jak se uvolnit pro rychlejší údery? V první řadě, nezatínejte pěsti po celou dobu. Spíše se snažte mít uvolněné ruce a zatnout je v pěst pouze ve chvíli, kdy udeříte. Pokud jste na pochybách, uvolněte ruce ještě více. Nedržte ramena v napětí, ale volně. Neohýbejte biceps či nezatínejte žádnou jinou část těla před úderem. Uvolněné tělo dokáže vyvinout rychlejší údery!

Rychle udeřte

Při rychlých úderech vyčistěte hlavu. Nemyslete na zničení protivníka. Tím totiž udržíte paže v napětí a zpevníte celé tělo, což zpomalí údery a vyplýtvá hodně energie. Ke všemu napětí rychleji unaví tělo. Při úderu prudce vydechněte, volně vymrštěte ruku a volně zapojte tělo do úderu. Poté se rychle nadechněte, vraťte pěst a zasáhněte znovu. Nejčastější chybou, kterou pozoruji u nováčků, je, že trochu vrátí ruku dozadu, aby nabrali více síly předtím, než se napřáhnout. Tím zpomalí úder, protože předtím než ruka zamíří vpřed, musí ji vrátit dozadu. Navíc to svědčí o tom, že se příliš soustředíte na vyvinutí silného úderu a namísto svižného úderu. Důležité je, aby jste se spíše než na sílu zaměřili na rychlý pohyb.

Zrychlete dýchání

Tohle je další věc, které spousta sportovců nerozumí ve spojistosti s rychlostí. Rychlé dýchání rovná se svižný pohyb. Explozivní dýchání znamená explozivní pohyb. Pokud jste o tom nikdy dříve neslyšeli, vyzkoušejte následující: zkuste dýchat pomalu ale udeřit rychle. Vsadím se, že to nezvládnete. Všimněte si, jak je pohyb těla spojený s dýcháním. Zapracujte na tom, abyste dýchali nejen rychleji, ale i prudčeji a svižněji. Poslechněte si profesionální boxery. Když udělají kombo 5 úderů opravdu rychle, tak také 5x opravdu rychle vydechnou. Když je sledujete při stínování, někdy si můžete všimnout, že nevyvíjejí celé dlouhé údery. Dělají krátké nebo poloviční údery, protože tak mohou pracovat na rychlejším dýchání a svižnějších úderech. Jestli si chcete osvojit svižné údery, musíte se naučit rychle dýchat.

Zahajte rychlou kombinaci úderů

Jakmile se napřáhnete rukou, nechte své údery plynout, protože tím se úder zrychlí. Soustřeďte se na celé kombinace a ne pouze na jednotlivé údery a uvidíte, že pak budou vycházet z rukou rychlostí blesku! Zároveň je důležité, abyste se nepouštěli na protivníka s detailním plánem v hlavě, naopak to nechte své pohyby plynout. Postupem času a díky tréninku vaše mysl přirozeně uzpůsobí kombinace při výměnách tak, aby vás kryly před údery oponenta.

Pokud chcete získat opravdovou rychlost rukou pro svižnější údery, držte se uvedených kroků. Nebuďte líní, nesnažte se dělat zkratky a nepokoušejte se vynalézt vlastní sestavy. Držte se jednoduchosti a jakmile si osvojíte rychlejší pohyb v rukou, můžete být tak kreativní, jak jen chcete a pak se v tom zlepšovat. Buďte bdělí, uvolnění, dýchejte rychleji a dávejte rychlejší údery!

Autor: Johnny N

Přeložila: Jana M.

Fyziologie Rear Naked Choke: Co se děje, když vás někdo škrtí?

rear-naked-choke

Trénujete-li brazilské jiu jitsu (BJJ), je celkem pravděpodobné, že jste už zažili Rear Naked Choke (RNC, technika škrcení zezadu). A když cítíte, co se s vámi přitom děje, víte, že to není dobré. Přemýšleli jste však někdy nad tím, jak přesně takový mechanismus funguje – proč ztratíte vědomí, když se včas nevzdáte? Oslovil jsem se doktora Charlieho Moora, pohotovostního traumatologického lékaře, který pracuje pro jedno z hlavních traumatických center v Marylandu, aby mi dal srozumitelné vysvětlení.

Dr. Charlie dokončil bakalářské studium na univerzitě Yale a vystudoval lékařství v Columbii, ale BJJ se chtěl naučit ze dvou důvodů. Za prvé, pěstuje si lásku ke sportu, ve skutečnosti je téměř elitním triatlonistou, a za druhé, šest měsíců před tím, než začal chodit na tréninky, ho dvakrát napadli zdrogovaní chlápci. Už měl po krk toho, že se nedokázal ubránit a schoulený na zemi se nechal mlátit. A tak to má být!

Podle Dr. Charlieho Rear Naked Choke je „tzv. krvavé škrcení, jedno z těch, kdy je zamezí přítoku krve ze srdce do mozku,“ narozdíl od „dusícího škrcení, kdy se zabrání průchodu vzduchu, nejčastěji stlačením průdušnice.

Abyste pochopili, co se děje při správném provedení RNC, potřebujete nejdříve porozumět několika základním anatomickým definicím:

Karotidové tělísko: důležitý regulátor krevního tlaku v místě, kde se krkavice dělí na vnější a vnitřní krkavici.

Krkavice: tepna, která je terčem pro RNC, je obalena v karotidovým pouzdrem a vede podél bloudivého nervu a hrdelní žíly pod zdvihačem hlavy. Funguje jako primární zdroj krve vedoucí do mozku.

Hrdelní žíla: velká žíla v krku.

Páteřní tepny: tepny vedoucí podél krční páteře po zadní části krku, které zásobují mozek krví.

Sternocleidomastoidus (zdvihač hlavy): velký sval na obou stranách průdušnice a štítné chrupavky, který otáčí a ohýbá hlavu.

Trachea: průdušnice.

Štítná chrupavka: ohryzek neboli Adamovo jablko.

Bloudivé nervy: pár nervů, které vedou z kmenu mozku do hlavy.

K čemu dochází při RNC?

Dr. Charlie vysvětluje, „při RNC se nejprve stlačí hrdelní žíla, a tím se značně zabrání návratu krve z hlavy a mozku do srdce. Zasažený začne rudnout – překrví se mu tvář a čelo. Tlak dále zúží krkavici a omezí přívod krve do mozku.“

Následně Dr. Charlie vybral několik studií, aby popsal, co se děje pak. Jedna studie zjistila, že „během správného RNC může dojít k úplnému uzavření krkavice a jeho stupeň více záleží na směru síly než rozsahu RNC.“ Ta samá studie přišla na to, že „pokud bylo škrcení správně provedné a tlačilo na dolní část krku, páteřní tepny byly také značně stlačeny.“ Pamatujte si, že jsou to právě tyto tepny, které odvádějí krev do mozku, a při RNC jsou všechny zasaženy.

Další studie zkoumala 24 zdravých policistů (ve věku od 27 do 40 let, 21 z nich byli muži a 3 ženy) a měřila jejich srdeční tep, změnu krevního tlaku a průtok krve krkavicí při RNC. Mimochodem, RNC se také někdy nazývá „bilaterální krkavicové stlačení.“

Autoři zjistili, že „16 z 24 policistů ztratilo vědomí během 7 – 10 vteřin s 84% stlačením krkavice. Čtyři z nich se vzdali ještě předtím, než upadli do bezvědomí, a čtyřem z nich se podařilo zůstat vědomých – ale ti měli méně přiškrcenou krkavici.“ Dr. Charlie zdůrazňuje, že „všichni znovu nabyli vědomí bez jakéhokoli poškození či zranění.“

Ve zkratce to podle Dr. Charlie vypadá takto, „Škrcením znemožníte průchod v žilách. Obličej zrudne. Seškrtíte-li ještě více, soupeřovy krkavice se zúží, přítok krve klesne na kritickou úroveň, oponent přestává vidět a ztrácí vědomí.“

Jsem si jistý, že poslední část vám je určitě povědomá.

Může dojít k trvalému zranění?

Podle Dr. Charlieho jsou teoreticky jsou tři možnosti, jak RNC může způsobit trvalé poranění. První se týká karotidového tělíska. Když totiž zaznamená zvýšený tlak (buď z krve nebo při škrcení), dá srdci znamení, aby snížilo tep a množství krve přepumpované z komor srdce při každém úderu. U některých jedinců tento mechanismus může být velmi citlivý, a proto, jak říká Dr. Charlie, „Škrcení může (teoreticky) po uvolnění vést k výraznému a dlouhotrvajícímu snížení srdečního výdeje (tok krve ze srdce). V pohotovostní medicíně se někdy setkáváme s pacienty, kteří omdleli kvůli přecitlivělivému karotidovému tělísku.“

„Druhým způsobem, při kterém RNC může zapříčinit trvající poškození, je jeho nesprávná aplikace. Ta může způsobit poškození krční páteře, dojde k tzv. Neck crank.“ (Jistě si t někteří čtenáři soucitně mnou krk.)

Jako třetí Dr. Charlie uvádí, že zatímco zdravý mozek by měl vydržet nedostatek krevního průtoku až pět minut, „Výdrž stlačení krkavice před poškozením (výdrž mozkové anoxie – nebo nedostatečný přísun kyslíku do mozku) může být výrazně nižší“ u jedinců, „kteří mají slabé cévní zdraví nebo vyčerpali úrovně krevního kyslíku užívání léků.“

Poslední podnět k zamyšlení od Dr. Charlieho se týká skutečnosti, že „existují podstatné anatomické rozdíly mezi zdravými účastníky těchto studií a mezi dětmi (zvláště mladšími 10 let), staršími a postiženými Downovým syndromem. Tyto rozdíly dramaticky ovlivňují bezpečnost škrcení.“ Takže pokud máte rozepře se strýčkem, snažte se je vyřešit v klidu a ne bojem.

A až příště zažijete opravdový RNC, budete už přesně vědět, co se s vámi děje a proč!

Poznámka: Víte,kdo je držitelem rekordu v rear choke? Jack Bauer! ( pro fanoušky „24 hodin“ 🙂 )

 

Nejlepší obrana je dobrá…obrana

 

„Nepřemožitelnost je záležitostí obrany, zranitelnost je záležitostí útoku.“ – Sun Tzu

Všichni dobře známe tu starou frázi, „nejlepší obrana je dobrá obrana.“ Ovšem někdy i opak je pravdou – nejlepší útok je dobrá obrana. Ve skutečnosti nemůžeme být zdatní v jednom, aniž bychom byli dobří v tom druhém. Někomu může připadat obrana jako dobrá výmluva k sezení a čekání. V naší společnosti a kultuře jen tak nevysedáváme a čekáme, ale spíše věci děláme. Našimi hrdini jsou lidé jako „Krev a bláto,“ proslulý generál druhé světové války, George S. Patton, který byl stále v útoku.

Už nějakou dobu učím box a Muay Thai, proto vám můžu říct – lidé mají rádi útok. Rádi trénuji kopání, údery a rány lokty a koleny. Povětšinou mají v oblibě údery do pytlů, chráničů a dokonce i do lidí, a naopak většina z nich nerada nacvičuje obranné techniky, práci nohou nebo postavení. Až na pár vyjímek, sportovci za normálních okolností nechtějí trénovat přijímání úderů.

Když jsem poprvé začal trénovat bojové umění v Shaolinském kung fu, Sifu nás nechal po vyčerpávajícím tří hodinovém tréninku ve sparringu. Ovšem nikdy jsme nevěděli, kdy přijdeme na řadu a to čekání bylo ubíjející. Byl jsem na řadě já, kdo dostane úder? Stále jsem doufal a modlil se, abych nebyl vybrán. Můj první sparring skončil s menším říznutím a já se okamžitě rozběhl k zrcadlu, abych se podíval na obličej – přímo uprostřed sparringu. Sifu mi to nikdy nezapomene.

Nebyl jsem schopný ustát sparring do té doby, než jsem začal s boxem a naučil jsem se upřímně respektovat proces. Během mé praxe jsme tomuto respektu říkali „ovládání síly.“ To znamená, že oba zápasníci ve sparringu mají možnost ovlivnit intenzitu, ve které se trénuje bojování. Sparring má pomoct zlepšovat a učit. Nemá sloužit jako prostředek pro jednoznačné vítězství, ale spíše má být zkušeností.

Ve sparringu se ale především naučíte obraně. Do pytle můžete dávat údery celý den, ale ten nikdy neudeří zpátky. Kde jste zranitelní a jaké jsou vaše slabé stránky se naučíte ve sparringu. Bojování je o vytváření postupů a jejich ničení. Můj trenér John říká, „Tři chyby a jsi venku.“ Takže vlastně dělá to, že pozoruje protivníkovo bojování, a jakmile zopakuje stejnou chybu podruhé (například při úderu vzdálí pravou ruku od obličeje), Johnův protivník na to potřetí doplatí.

Paradoxem je, že ti zápasníci, kteří snáší údery a rány, avšak poučí se ze svých chyb, tak postupně přijímají méně a méně úderů. Mým studentům vždycky říkávám, že nejlepší obrana je nenechat se udeřit. Chrániče a štít vám mohou ochránit, ale i to je nepříjemné a ranám se díky tomu nevyhnete. Daleko lepší je uhnout, skrčit se nebo dát ránu se zhoupnutím a vykličkovat. Tyto obranné manévry nás nejenže ušetří následků po uštědřených ranách, ale také nám pomohou vyhnout se ranám. S tímto mě můj trenér mě neustále nechává nacvičovat pohyb hlavy a práci nohou. Poté, co dáte ránu, uhněte hlavou a/ nebo nohama. Jak trenér Apolla Creed v Rockym říkával „Setrvej v pohybu.“ V boji a životě musíme ustavičně přecházet z útoku do obrany. Stejně tak musíme přecházet z přípravy do útoku.

Pokud chceme dosáhnout skutečného vítězství, musíme pozorovat našeho „nepřítele“ a tomu přizpůsobit naši obranu. Toho docílíme tak, že budeme pozorovat, jak naše tak protivníkovi slabé stránky, chybné postupy a špatné zvyky. Jestliže v boxování a Muay Thai dostáváme rány stále stejným způsobem, je na čase něco změnit. V boji stejně jako v jiných oblastech života se dobře bráníme tak, že si vybíráme kdy a kde zabojujeme. Takže když zápasíte s úbytkem váhy, závislostí nebo zlozvyky, všimněte čím nebo kým jsou tyto návyky spuštěny a jednoduše se jim vyhněte. Poté, co si uvědomíte chybné postupy, můžete upravit nebo vytvořit nové návyky a vzorce. Ve zkratce všechno se točí okolo narušení opakujícího se cyklu a následné obraně.

Být „na stráži“ znamená rozhodovat kdy a kde zabojovat. Stáváme se zdatní v obraně, když začínáme předvídat, spíše než reagovat. Když lidé útočí, využíváme jejich agresivní energie proti nim. Když začnou ustupovat, zamanévrujeme a dáme se do útoku. Sun Tzu praví, „Dobří bojovníci zaujmou pozici, ve které nemohou prohrát, a nepřehlíží okolnosti, které dělají protivníka nachýlnějšího k porážce.“

Nalezněte svou převahu a silné stránky.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

6 nejdůležitějších věcí, které mě bojové umění naučilo o životě

 

Když se řekne slovo bojové umění, vybaví se mi stará píseň Kung Fu Fighting. Vybaví se mi dítě z mého sousedství, které si myslelo, že je ninja a ustavičně si hrávalo s nunčaky a šurikeny. Bojové umění mi připomíná Davida Carradina, Bruce Leeho a Chucka Norrise. Rovněž si vybavím drsňáky (a dršňačky) bojující v Octagonu.

Ovšem za touto popovou kulturou, údery a kopy se skrývá daleko více než oko může vidět. Více než o sportu, bojování či sebeobraně je bojové umění v prvé řadě o životě. Je o nalezení podstaty našeho vlastního bytí a o vyjádření této podstaty.

Bojové umění je také o umění. „Být mistrem bojového umění znamená být umělcem života,“ prohlásil Bruce Lee. O životě jsem se kromě od mé rodiny a z víry nejvíce naučil z bojových umění než z čehokoli jiného.

Jaké životní lekce mi bojové umění dalo?

Dýchání je všechno

Způsob vašeho dýchání ovlivňuje všechno od toho, jaký jste sportovec přes to, jak spíte, až k tomu, jak vaše tělo vypadá a jak se cítíte. Je k podivu, jak často při cvičení zapomínáme na tuto podstatu života. Můj Sifu mě jednou řekl, že dokáže poznat, jak zdatný je bojovník podle toho, jak dýchá.

Podstatou dýchání je spojení se s vlastním vnitřkem. Náš dech nevzniká v našich plicích či hrudi, ale vychází z hluboka uvnitř nás. Přestože může dýchání vypadat jednoduše, může vám trvat roky než se naučíte účinně a efektivně dýchat. A nenapadá mě lepší způsob, jak se naučit dýchat než v bojovém umění. Bojové umění je jak vnitřní tak vnější, což znamená, že vnější kolena, lokty a kopy jsou nejúčinnější, jen když jsou opravdu propojeny s vnitřní podstatou dýchání.

Vnitřní energie, neboli chi, jak ji nazývá čínské bojové umění, je více než nějaké populární slovo nebo tajná síla. Chi je o nalezení vašeho pravého dechu. V bojovém umění se naučíte pohybovat vnějškem tím, co máte uvnitř.

Zpomalte

V dnešní době se skoro všechno pohybuje rychlostí blesku. Ať už jde o komunikaci či cestování v mžiku máte všechno na dosah. A s tímto hektickým tempem souvisí přehnaný důraz na naši tělesnou kondici a naše sportovní výkony.

Ale aby jste se stali v čemkoli zdatní, musíte být ochotní a trpělivý nejprve být pomalí, obrazně i doslovně řečeno. Každý profesionální sportovec vám poví, že zpomalení je klíčem k úspěchu. Přeci jenom před tím, než začnete běžet, musíte jít.

Golfista odpaluje zkušební švih čtvrtinovou rychlostí, podobně pomalu odpaluje i pálkař při baseballu. A není to jenom kvůli obyčejnému rozehřívání. Zpomalení pohybu nám pomáhá osvojit si ten pohyb natolik, abychom ho dovedli k dokonalosti. Pomalá chůze je něco, co bojovník dělá jako součást tréninku den co den.

Ať už jde o trénování postojů, dýchacích setů nebo jednoduše bojování s neútočícím soupeřem (sparring), bojové umění učít nalézt vlastní trpělivost a zpomalit.

Slova mají pouze takovou sílu, jakou jim dáváme

Jako spisovatel si jsem vědom toho, jakou mají slova sílu. Slova inspirují, slova informují a slova mohou ničit – pokud je necháme. Jedna z prvních lekcí, kterou mi můj Sifu dal, říká, že nemáme bojovat o slova. Nikdy. Problém, který má někdo jiný, je pouze jeho problémem.

Bojové umění učí, že nemáme reagovat na cizí problémy, ale věnovat pozornost svým. Již několikrát mě má průprava bojovým uměním zachránila, ale asi ne tak, jak si myslíte. Nepoužil jsem působivé kopy, abych odehnal pouliční gangy. Raději jsem využil schopnosti z bojového uměnít a nereagoval na slova, která měla působit urážlivě, ale ve skutečnosti byla neškodná.

V životě přicházejí chvíle, kdy se musíme rozhodnout, jak zareagovat. Bojové umění nás učí rozpoznat, kdy nechat věci být a kdy zasáhnout.

Uvědomění je vše

Schopnost být přítomný v daném okamžiku může být rozhodující pro úspěch a neúspěch a teoreticky být klíčová pro otázku života i smrti. A kde se můžete naučit o zesílení uvědomění? Nikde jinde než v bojovém umění.

A i přes náústek, helmu a vycpané rukavice není legrace dostat ránu do hlavy. V sázce je hodně. Nic vás nepřivede do přítomného okamžiku než bojování, ať už skutečné či trénink.

Nicméně trénovat, jak plně prožívat přítomnost se můžete naučit i jinde než v bojovém umění. Každý jogín ví, že i klid může být až stejně znepokojivý jako tvrdý trénink. Rozdíl mezi takovým tréninkem, jako je jóga a meditace, kde zpomalíte a naleznete sebeuvědomění, je ten, že bojové umění prvně zpomalí, ale pak zrychlí.

Pokaždé musíte dojít k uvědomění přítomnosti, nezávisle na rychlosti a intenzitě.

Konflikt začíná a končí uvnitř

Jedna ze největších lekcí, kterou jsem se naučil v bojovém umění jako bojovník, trenér a člověk je, že největší bitvy se odehrávají uvnitř nás. Dokonce i v opravdových zápasech, největší překážka, které čelíme je náš vlastní strach, dech a napětí. S takovou prostou skutečností začíná učenec bojového umění. Pokud se postavíme sami sobě, teprve pak můžeme zvítězit v boji.

S takovou nepříjemnou skutečností se začíná na první hodině bojového umění. Učí vás, že musíte nalézt ochotu hledat vaše limity a pracovat s nimi a také skrz ně.

Cesta je to, na čem záleží

V naší společnosti máme tendenci se zaměřovat na výsledky. Vítězství versus prohra. Nabírání váhy versus shazování váhy. Bojové umění mě naučilo, že cesta představuje růst nehledě na to, jaké jsou výsledky. Cesta v bojovém umění je cestou ve vašem vnitru. Z toho vyplývá, že když stárneme, neznamená to, že přestáváme vnitřně růst. Vnímáme růst omezeně, ale z pohledu bojového umění to tak není.

Umění, je ve své podstatě vyjádření, a učenec v bojovém umění se zaměřuje na vyjádření po celou dobu jeho cesty.

Každé ráné když venčím psa, potkávám starší pár, který cvičí Tai Chi na otevřeném náměstí naprosti místu, kde bydlím. Až jednoho dne zestárnu, chci být jako oni. Chtěl bych zdokonalovat mé dovednosti a přitom se stále vyvíjet a vyjadřovat mé umění.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

.

 

V rychlosti je moc – ovšem to nestačí

 

„Rychlost je naprostý základ jakéhokoli boje“ – Jeff Cooper

Skoro v každé sportovní disciplíně je znát, že rychlost je důležitá. Neznamená to však, že golfista, který dokáže odstřelit míček do 270 metrů, musí být ten největší. Stejně tak když si vezmeme baseballového nadhazovače, který hází rychlostí 150 kmh, není podmínkou, aby byl svalnatý. Hráč golfu, který odstřelí míček, vyvíjí rychlost holí a podobně nadhazovači udělají to samé s tím rozdílem, že vyvinou rychlost svými pažemi. Zápasník, který zvládne silný knokaut a je skvělým útočníkem, je současně rychlým útočníkem. Ali byl úspěšný po většinu své kariéry, protože uměl pracovat s rukama a nohama rychleji než jeho protivníci. Samozřejmě i Foreman, Frazier a dokonce Liston rozdávali neuvěřitelné rány, které byly drsné a kruté, ale nebyly tak rychlé.

Během druhé světové války, nacistické Německo obsadilo téměř celou Evropu, většinu severní Afriky, polovinu dřívějšího Sovětského Svazu a už mělo připravenou cestu na dobití Řecka. Podařilo se jim to proto, že využili válečné techniky, kterou nazývali „Blitzkrieg,“ což byla válka vedená s velkou rychlostí a silou. Nacisté byli schopni přemoci Francii během jednoho měsíce a Polsko během tří týdnů se zjevnou nepřemožitelností, která neměla obdoby. Zdálo se, že jsou nedostižitelní.

Tak to bylo dokud hráli vlastní hru. Rychlost je mocná, ale také způsobuje únavu. A zatímco zdoláte soupeře v prvním kole s neuvěřitelnou rychlostí a silou, raději byste tak neměli pokračovat, protože by vám to v druhém kole mohlo přivodit nepříjemnosti. To se přesně stalo nacistům. Díky tomu, že se při plánování války neřídili podle žádné dlouhodobé strategie, nakonec byli poraženi, poněvadž překročili své možnosti a vyčerpali se.

Jsou dva velmi důležité faktory a lekce, které je v tomto případě potřeba zvážit. První z nich je ten, že užívání rychlosti ve válečnictví, bojových sportech a obecně v životě si žádá neuvěřitelnou disciplínu a cvik. Pokud jste někdy v životě uběhli 400m sprint jako by na tom záležel váš život, chápete, o čem mluvím. Za druhé při používání rychlosti jako taktické taktiky je potřeba strategické myšlení. A v tom nacisté neobstáli. Bylo to proto, že měli celkem nevyzpytatelné skoro až šílené vedení, které přehlíželo jejich válečné cíle, Nacisté nakonec po počátečním neuvěřitelném úspěchu (naštěstí) udělali pár chybných rozhodnutích.

To samé se někdy děje i při boji. Mike Tyson měl ohromnou rychlost a sílu. Zápasy vítězil rychle, nebezpečně a dramaticky. Ale jakmile se na jeho útok připravili ostatní a stáli si za svým, Tyson začal být frustrovaný a začal chybovat. Vhodně se tomu nepřizpůsobil a místo toho věřil ve svou nepřemožitelnost. Přestože byl opravdu talentovaný zápasník, stal se z něj surovec spíše než strategicky myslící člověk. Navzdory tomu, že měl možnost stát se nejlepším šampionem všech dob, „železný“ Mike Tyson je namísto toho považován za velké zklamání, protože nedostál toho, čím mohl být.

Nejde o to, že Mike Tyson by byl jako nacisté, nebo dokonce ničema. Jde o to, že Mike Tyson udělal zásadní chyby poté, co se stal šampionem v boxu těžké váhy a poté, co sklidil skvělý a impozantní úspěch v jeho počáteční kariéře. Mika trénoval proslulý Cus D´amato, aby bojoval ve střední nebo welterové váze s použitím síly k přemožení protivníků. Nicméně, jak již bylo řečeno, pokud se chystáte využít rychlost, musíte ji používat efektivně a rozumně. Můžete útočit rychle, brzo a často, ale buďte připraveni na to, že v průběhu začnete být vyčerpáni. Buďte také připraveni na to, že i protivník vám přichystá údery, a věřte mi, nic nezpůsobuje únavu rychleji, než být udeřen, obrazně i doslovně řečeno.

Z toho plyne ponaučení, že byste měli být jak fyzicky tak mentálně připraveni. Vždy se přizpůsobujte situaci a strategicky plánujte. Rychlost není jenom útočnou zbraní, jak ji používali nacisté. Je to také obrana. Pokud se hýbete dostatečně rychle, vyhnete se úderu. Zeptejte se Floyda Mayweathera mladšího a on vám poví. Floyd má možná horkou hlavu, ale je rychlý jako bič, jak v obraně tak v útoku a z toho důvodu nikdy nebyl poražen. Ve sportu a v životě vidíme, že se vítězí útočením, nicméně i v obraně můžete vyhrát. V zásadě, ať už vyhrajte tak či tak, vždy je důležitá rychlost. Rychlosti těla i mysli.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

Proč je bojování jako šachy a obojí jako život

„Pokud znáte svého nepřítele a sami sebe, nemusíte bát, jak vaše bitvy skončí. Pokud znáte sami sebe, ale ne nepřítele, současně s vítězstvím utrpíte porážku. Pokud neznáte ani nepřítele ani sebe, prohrajete každou bitvu.“

Sun Tzu, Umění boje

Sam Sheridan je absolvent Harvardu a spisovatel. Je to také bojovník. Je mistrem Muay Thai, o kterém pojednává ve své známé knize z roku 2007 s názvem Bojovníkovo srdce. Je to zajímavé čtení a vystihuje podstatu toho, proč bojujeme, co k boji fyzicky potřebujeme a kvůli čemu bojujeme – lásce. Sheridan poukazuje na to, že bojujeme pro ty, které milujeme, pro úctu a především pro lásku k boji. Bojovníkovo srdce je oknem (přes Sheridanovou vlastní cestu) do toho, jaké to je trénovat jako bojovník.

Zatímco kniha Bojovníkoho srdce perfektně popisuje to, co je třeba den co den k tomu stát se bojovníkem, zároveň se tato kniha více zaměřuje na vůli a srdce bojovníka spíše než na jeho mysl. V roce 2010 Sheridan vydal další knihu Bojovníkova mysl, aby odkryl mysl bojovníka. Tato kniha je fascinující, protože mnoho lidí nepovažuje zápasení za sport, u kterého se musí přemýšlet, přičemž ve skutečnosti je přemýšlení základem u tohoto sportu. Sheridan uvádí tento paradox na příkladu zápasu, kde musíme dát najevo drsnost a brutalitu a zároveň čelíme s mentální výzvě – musíme se totiž postavit našemu nepříteli a zároveň sami sobě.

Většinou považujeme bojování za fyzickou aktivitu. Ve velké míře jsem psal o fyzické stránce bojování a zabýval se tématy jako, jak udeřit nejpřesnější ránu nebo jak provést dokonalý vnější kop obloukem. Základem bojových umění je samozřejmě živelnost. Na vyrobení nejlepší zbraně nebo brnění bychom měli strávit dostatek času, abychom dovedli tyto nástroje k dokonalosti. Nicméně, jak a kdy rozestavět naše zbraně a brnění je především úlohou mysli.

Tohto si můžete všimnout v každém druhu sportu. Největší šampioni jsou ti, kteří se dají charakterizovat jako mentálně silní, fyzicky zdatní a také jsou neústupní. V boji je tato kombinace ještě více zdůrazněna, protože v sázce je více (v ohrožení je váš život). Je potřeba, aby si chytrý a introspektivní jedinec zvážil všechny faktory a v boji pak jednal strategicky. Fyzická zdatnost a taktika v boji je k ničemu, pokud současně není zapojena strategie. Sun Zu tvrdí: „Předtím, než se pohnete, zvažte své kroky.“

Velmi často se bojové sporty přirovnávají k šachům, což je trochu ironické, protože šachy byly dlouho přisuzovány společenské elitě a vyšší třídě, zatímco bojové sporty jako box jsou často spojovány s nejchudšími částmi města. Boxeři si v některých případech doslova musí probojovat cestu ze slumů. Nicméně vyjímky potvrzují pravidlo, jako například dřívější UFC šampion lehké váhy BJ Penn, který pochází z bohatých poměrů. Obecně však platí pravidlo, že zápasníci obvykle pocházejí ze znevýhodněných a chudých sociálně-ekonomických prostředí. Proto v tělocvičnách boxu a MMA školách není mnoho absolventů Harvardu (ani šachových géniů).

Nicméně, já sám jsem vypozoroval a Sheridan by vám to určitě potvrdil, že je zapotřebí inteligence k tomu stát se úspěšným bojovníkem – k tomu je zapotřeba být protřelý životem, být vzdělaný a mít rozhled a také mít sebeuvědomění. Dalším, kdo by s tímto souhlasil, je Josh Waitzkin, bývalý šachový génius. Poté, co soutěžil v nejvyšších úrovních v šachu, Waitzkin se přesunul k jiným druhům sportu, konkrétně bojovým uměním. Stejně jako Sheridan zachytil svou cestu v knize Umění se učit: vnitřní cesta k optimálnímu výkonu. Když se Waitzkin zabýval podobnostem mezi šachy a bojovým uměním, vypozoroval, že „Šachy i bojové umění vyžadují zinternalizování ohromně komplexních informací do jednoho toku.“

Existuje mnoho analogií mezi šachy a bojováním, které se dají aplikovat na práci zdokonalující bojové umění. Ty samé lekce se dají rovněž použít na život, v tom slova smyslu, že se střetáváme v bitvách a mimo ring. Šachy jsou jaký neustálý příliv a odliv v obraně a útoku stejně tak boj. Navíc se hraje časovým limitem, tlakem a egem, podobně jako je to se zápasem v ringu. Důležitým prvkem v šachách je využít strategii na základě povědomí o sobě a protivníkovi.

Pár důležitých lekcí, které můžete využít jak v šachách tak v bojovém umění:

1.Hlídejte si své ego a naučte se být útočníkem i obráncem.

Nevadí mi bojovat v obraně. V tělocvičnách boxu a MMA školách je spousta lidí, kteří jenom postupují dopředu a jsou stále v útoku. Moje rada: nechte je. Útočení ubírá energii a pokud jste neustále v útoku, unaví vás to. Jestliže je útok vyžadován, nechte protivníka být agresorem a nepokoušejte se vždy vyrovnat jeho síle. To za vás mluví ego. Namísto toho, nechte oponenta unavit a najděte slabost v jeho útoku. Já osobně raději bojuji v obraně a zvítězím, než abych prohrál v útoku.

2.Tři rány a jsi pryč.

Můj trenér boxu mi tohle často opakoval. Jestli je můj oponent alespoň trochu dobrý, vnímá moje tendence, nejvíce však mé chyby. Takže když například pokud upustím pravou ruku, zatímco se připravuji k úderu, tato chyba mi projde jednou nebo dvakrát, ale na potřetí ji dobrý oponent využije. Dobrý hráč šachu udělá to samé – neustále pozoruje šachovnici a soupeře. Dává si pozor na to, aby se pohyboval rozvážně, ale rozlišně. Neopakuje stejné postupy ani vzorce, jinak na to doplatí.

3.Vyrovnejte se s prohrou.

V šachách přicházíte o figurky – to je součástí hry. Vaše obrana se postupně oslabuje. Přesto takto vznikají šampioni. Nejlepší bojovníci totiž dokážou vymyslet, jak z mála zvítězit. Při boji vás může zachvátit únava, zranění, pochybnosti či strach. Nicméně mějte strategii, u které setrváte, když se vaše obrana oslabí.

4.Poznejte sebe.

K výhře je potřeba správná pracovní morálka. Je zapotřebí dovedností. Zároveň to ale chce i srdce. Také si to žádá pokoru a umění poznat sám sebe. V souboji nebo na šampionátu v šachách totiž budeme muset čelit nejen sobě, ale i protivníkovi.

Poslední slovo na téma patří Joshovi Waitzkinovi:

„Šachy a bojová umění jsou o vypěstování silného vztahu s vaší intuicí. Jsme nuceni neustále nahlížet dovnitř sebe, postavit se našim slabostem a zamaskovat naše specifické charakteristické odlišnosti...pokud jste sami sebe upřímně a hluboce nepřijmuli – vrátí se vám to a zničí vás to, když budete pod tlakem.“ – Josh Waitzkin

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

Na srdci záleží: 5 boxovacích (i životních) lekcí z Rockyho

 

„Nemusíš tomu věřit, řeknu ti něco, co už víš. Svět není jen samé slunce a duha, je to hodně zlý a drsný místo. A i když si sebesilnější, srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když se necháš. Nikdo nerozdává tak tvrdý rány jak život, ale nejde o to jak inkasuješ, tady jde o to kolik ran uneseš, a přesto se znovu zvedneš, kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě. Jenom tak se vítězí.“

– Rocky Balboa (2006)

Co se týče technického provedení, filmová řada Rockyho představuje vůbec nejhorší bojové filmy. Nejenže Bruce Lee nebyl zrovna nejlepší herec, ale jeho dovednosti v bojovém umění neměly obdoby, jak na plátně tak mimo něj. Naopak, zatímco Sylvester Stallone ztvárnil postavu Rockyho opravdu přesvědčivě, jeho pohyby v boxu i pohyby jeho protivníků (možná kromě těch od pozdějšího boxera Tommy Morrisona) vyvolávají závist. Proto, když budete pozorně sledovat, si ze série Rocky můžete odnést nějaké boxovací tipy. Navíc vás to pořádně pobaví (alespoň první čtyři), protože ty filmy snad nikdy nezestárnou.

Pět nejdůležitějších lekcí, které jsem se naučil z Rockyho.

1.Na srdci záleží

Je to tak: Rocky už byl odepsaný na začátku filmové série Rockyho. Co se změnilo bylo to, že italský hřebec našel své kouzlo (zamiloval se do dívky ze zverimexu), trochu se mu poštěstilo (náhodný úder mu pomohl k titulu) a nalezl kvalitního trénera (Mickeyho). Rocky má také tajnou zbraňsrdce. O vlásek mu unikne o titul. Avšak Rocky nakonec přemůže Apolla Creeda jenom kvůli jedné jediné věci – srdci.

Co mě přivedlo k bojovým uměním a hlavně boxu je princip, že i srdce je důležité. Ve většině sportů je podstatný pouze talent. V boxu to ale není jenom o nadání. Tohle je skvěle ilustrováno na postavě Rockyho, jemu na srdci záleží více než na čemkoli jiném.

2.Držte ruce nahoře!

Přestože sledování Rockyho vám ukáže, co to znamená mít srdce, také si myslím, že vám to i předvede, co nedělat. Zvláště co se týče rukou, ve filmu nenajdete jediný dobrý příklad. Nikdy jsem neviděl horší ukázku pozice rukou než v Rockym.

První lekci, kterou student boxu dostane, je držte si ruce nahoře – a to vždy. Jedna ruka by se doslova měla dotýkat čelisti po celou dobu. Hlavně pravá ruka (pro ortodoxní zápasníky) je připojena k čelisti. Je to jako byste byli „na telefonu,“ říkával můj učitel. Tohle ale nikdy neuvidíte v Rockym, tam hráči mají ruce kdekoli jinde, hlavně ne nahoře. To je předpokladem k dobrému filmu a zábavě, protože hráči pouze nesmyslně rozdávají údery na skvěle připravený cíl pro úder. V opravdovém boxu, pokud nejste rychlý jako Floyd Mayweather mladší, byste raději měli držet ruce blízko čelisti.

3. Je to i o práci nohou.

Muhammad Ali nebyl silnější než jeho soupeři. Ani nebyl větší. Ačkoli byl chytrý a mentálně silný jako kdokoli jiný, jeho mistrovství spočívalo v práci nohou (v tom byl oceňován jako nejrychlejší a nejlepší mistr všech dob). Poté co Rocky začal trénovat s Apollem, zlepšil se. Přestože byl vždy silný hráč se srdcem, nestal se tím nelepším do té doby, než se zdokonalil v té nejdůležitější dovednosti v zápase – práci nohou.

Apollo uměl tancovat a rozdávat údery rychle a přitom mluvit, zatímco Rocky byl drsný a neoblomný a pomalejší. Jakmile Rocky začal tancovat, Apollo se s tím musel vyrovnat. Místo toho, aby bojoval jako pomalý (ale drsný) Ital, začal vyvíjet určitý rytmus (a k tomu mu dopomohl rytmus z písně Eye of the Tiger od Survivor). Neústupnost spolu s prací nohou je celkem slušná kombinace, jak Ali předvedl ve skutečnosti a fiktivní Rocky to předvedl v Rockym III.

Rockyho hlavní zásady práce nohou:

  • Zrcadlo je boxerův nejlepší přítel – Apollo miluje sám sebe a s takovým sebevědomím pochopíte, proč rád trénuje před zrcadlem. Se vší vážností, i v zrcadle je pravda. Musíte vidět, co vidí váš protivník. Jsou vaše pohyby souvislé? Děláte chyby ve stínovém boxu? Zrcadlo nelže a pokud si budeme dávat pozor, můžeme se z něho poučit.
  • Na hudbě záleží – Ačkoli jsem vtipkoval o hudebních dovednostech skupiny Survivor, hudba může být celkem efektivní pomocník a pomůže vám nalézt vlastní rytmus. A boxování je více o rytmu než o čemkoli jiném. Takže zvolte hudbu s vyrovnaným rytmem a na to se naučte krokovat, skákat přes švihadlo a hýbat se.

 

4. Setrvejte při pohybu!

Jedna rada z Rockyho, kterou dávám svým studentům boxu, je od Duka, trénera Apolla Creeda. Duke říkával „Setrvejte při pohybu!“ Je to moje oblíbené heslo, protože představuje jeden z hlavních principů boxu – neustále se pohybovat, ať už se hýbají ruce, hlava nebo nohy. Ovšem mnoho lidem dělá potíže zkoordinovat pohyby, je to pro ně jako chození a žvýkání najednou. Setrvat a pohybovat se je ale klíčové. Rozmístěte správně chodidla, přeneste váhu a udeřte – pak se hýbejte! Jakmile dáte vaši poslední ránu, měli byste začít hýbat hlavou, nohami či obojím, a to okamžitě.

5. Na lidech záleží

Rocky nebyl zase takový zápasník do té doby, než se mu poštěstilo, ale zároveň také do té doby, než začal trénovat s Mickeym. Ten pravý trenér (nebo škola, tělocvična) je opravdu důležitý. A naopak, špatný trenér či prostředí může být jen na škodu. Lidé se diví proč popularita boxování během posledních pár let poklesla. Z velké části je to díky nečestným lidem, kteří se pohybovali v boxu (jako třeba Don King). Miky Tyson by pravděpodobně byl považován za největšího boxera všech dobu, pokud by Cus D´Amato stále žil a trénoval by ho po celou dobu jeho kariéry. Cus nebyl pro Mikaa jenom skvělý trenér, ale byl i něco jako jeho táta.

Ačkoli boxování je v zásadě „osamělý“ sport, protože jste tam jenom vy a váš oponent, na lidech sejde. Musíte vědět, že někoho máte v rohu, jak doslovně tak obrazně. Pokud nejste v té pravé škole, boxovacím klubu nebo u spravného trenéra, potřebujete najít někoho, kdo rozumí tomu, čemu má, zajímá se a má srdce na správném místě. Takže znovu, ať už v ringu nebo mimo něj, Rocky nás učí, že na srdci záleží.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.