Tag Archives: bojové umění

Nejlepší obrana je dobrá…obrana

 

„Nepřemožitelnost je záležitostí obrany, zranitelnost je záležitostí útoku.“ – Sun Tzu

Všichni dobře známe tu starou frázi, „nejlepší obrana je dobrá obrana.“ Ovšem někdy i opak je pravdou – nejlepší útok je dobrá obrana. Ve skutečnosti nemůžeme být zdatní v jednom, aniž bychom byli dobří v tom druhém. Někomu může připadat obrana jako dobrá výmluva k sezení a čekání. V naší společnosti a kultuře jen tak nevysedáváme a čekáme, ale spíše věci děláme. Našimi hrdini jsou lidé jako „Krev a bláto,“ proslulý generál druhé světové války, George S. Patton, který byl stále v útoku.

Už nějakou dobu učím box a Muay Thai, proto vám můžu říct – lidé mají rádi útok. Rádi trénuji kopání, údery a rány lokty a koleny. Povětšinou mají v oblibě údery do pytlů, chráničů a dokonce i do lidí, a naopak většina z nich nerada nacvičuje obranné techniky, práci nohou nebo postavení. Až na pár vyjímek, sportovci za normálních okolností nechtějí trénovat přijímání úderů.

Když jsem poprvé začal trénovat bojové umění v Shaolinském kung fu, Sifu nás nechal po vyčerpávajícím tří hodinovém tréninku ve sparringu. Ovšem nikdy jsme nevěděli, kdy přijdeme na řadu a to čekání bylo ubíjející. Byl jsem na řadě já, kdo dostane úder? Stále jsem doufal a modlil se, abych nebyl vybrán. Můj první sparring skončil s menším říznutím a já se okamžitě rozběhl k zrcadlu, abych se podíval na obličej – přímo uprostřed sparringu. Sifu mi to nikdy nezapomene.

Nebyl jsem schopný ustát sparring do té doby, než jsem začal s boxem a naučil jsem se upřímně respektovat proces. Během mé praxe jsme tomuto respektu říkali „ovládání síly.“ To znamená, že oba zápasníci ve sparringu mají možnost ovlivnit intenzitu, ve které se trénuje bojování. Sparring má pomoct zlepšovat a učit. Nemá sloužit jako prostředek pro jednoznačné vítězství, ale spíše má být zkušeností.

Ve sparringu se ale především naučíte obraně. Do pytle můžete dávat údery celý den, ale ten nikdy neudeří zpátky. Kde jste zranitelní a jaké jsou vaše slabé stránky se naučíte ve sparringu. Bojování je o vytváření postupů a jejich ničení. Můj trenér John říká, „Tři chyby a jsi venku.“ Takže vlastně dělá to, že pozoruje protivníkovo bojování, a jakmile zopakuje stejnou chybu podruhé (například při úderu vzdálí pravou ruku od obličeje), Johnův protivník na to potřetí doplatí.

Paradoxem je, že ti zápasníci, kteří snáší údery a rány, avšak poučí se ze svých chyb, tak postupně přijímají méně a méně úderů. Mým studentům vždycky říkávám, že nejlepší obrana je nenechat se udeřit. Chrániče a štít vám mohou ochránit, ale i to je nepříjemné a ranám se díky tomu nevyhnete. Daleko lepší je uhnout, skrčit se nebo dát ránu se zhoupnutím a vykličkovat. Tyto obranné manévry nás nejenže ušetří následků po uštědřených ranách, ale také nám pomohou vyhnout se ranám. S tímto mě můj trenér mě neustále nechává nacvičovat pohyb hlavy a práci nohou. Poté, co dáte ránu, uhněte hlavou a/ nebo nohama. Jak trenér Apolla Creed v Rockym říkával „Setrvej v pohybu.“ V boji a životě musíme ustavičně přecházet z útoku do obrany. Stejně tak musíme přecházet z přípravy do útoku.

Pokud chceme dosáhnout skutečného vítězství, musíme pozorovat našeho „nepřítele“ a tomu přizpůsobit naši obranu. Toho docílíme tak, že budeme pozorovat, jak naše tak protivníkovi slabé stránky, chybné postupy a špatné zvyky. Jestliže v boxování a Muay Thai dostáváme rány stále stejným způsobem, je na čase něco změnit. V boji stejně jako v jiných oblastech života se dobře bráníme tak, že si vybíráme kdy a kde zabojujeme. Takže když zápasíte s úbytkem váhy, závislostí nebo zlozvyky, všimněte čím nebo kým jsou tyto návyky spuštěny a jednoduše se jim vyhněte. Poté, co si uvědomíte chybné postupy, můžete upravit nebo vytvořit nové návyky a vzorce. Ve zkratce všechno se točí okolo narušení opakujícího se cyklu a následné obraně.

Být „na stráži“ znamená rozhodovat kdy a kde zabojovat. Stáváme se zdatní v obraně, když začínáme předvídat, spíše než reagovat. Když lidé útočí, využíváme jejich agresivní energie proti nim. Když začnou ustupovat, zamanévrujeme a dáme se do útoku. Sun Tzu praví, „Dobří bojovníci zaujmou pozici, ve které nemohou prohrát, a nepřehlíží okolnosti, které dělají protivníka nachýlnějšího k porážce.“

Nalezněte svou převahu a silné stránky.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

6 nejdůležitějších věcí, které mě bojové umění naučilo o životě

 

Když se řekne slovo bojové umění, vybaví se mi stará píseň Kung Fu Fighting. Vybaví se mi dítě z mého sousedství, které si myslelo, že je ninja a ustavičně si hrávalo s nunčaky a šurikeny. Bojové umění mi připomíná Davida Carradina, Bruce Leeho a Chucka Norrise. Rovněž si vybavím drsňáky (a dršňačky) bojující v Octagonu.

Ovšem za touto popovou kulturou, údery a kopy se skrývá daleko více než oko může vidět. Více než o sportu, bojování či sebeobraně je bojové umění v prvé řadě o životě. Je o nalezení podstaty našeho vlastního bytí a o vyjádření této podstaty.

Bojové umění je také o umění. „Být mistrem bojového umění znamená být umělcem života,“ prohlásil Bruce Lee. O životě jsem se kromě od mé rodiny a z víry nejvíce naučil z bojových umění než z čehokoli jiného.

Jaké životní lekce mi bojové umění dalo?

Dýchání je všechno

Způsob vašeho dýchání ovlivňuje všechno od toho, jaký jste sportovec přes to, jak spíte, až k tomu, jak vaše tělo vypadá a jak se cítíte. Je k podivu, jak často při cvičení zapomínáme na tuto podstatu života. Můj Sifu mě jednou řekl, že dokáže poznat, jak zdatný je bojovník podle toho, jak dýchá.

Podstatou dýchání je spojení se s vlastním vnitřkem. Náš dech nevzniká v našich plicích či hrudi, ale vychází z hluboka uvnitř nás. Přestože může dýchání vypadat jednoduše, může vám trvat roky než se naučíte účinně a efektivně dýchat. A nenapadá mě lepší způsob, jak se naučit dýchat než v bojovém umění. Bojové umění je jak vnitřní tak vnější, což znamená, že vnější kolena, lokty a kopy jsou nejúčinnější, jen když jsou opravdu propojeny s vnitřní podstatou dýchání.

Vnitřní energie, neboli chi, jak ji nazývá čínské bojové umění, je více než nějaké populární slovo nebo tajná síla. Chi je o nalezení vašeho pravého dechu. V bojovém umění se naučíte pohybovat vnějškem tím, co máte uvnitř.

Zpomalte

V dnešní době se skoro všechno pohybuje rychlostí blesku. Ať už jde o komunikaci či cestování v mžiku máte všechno na dosah. A s tímto hektickým tempem souvisí přehnaný důraz na naši tělesnou kondici a naše sportovní výkony.

Ale aby jste se stali v čemkoli zdatní, musíte být ochotní a trpělivý nejprve být pomalí, obrazně i doslovně řečeno. Každý profesionální sportovec vám poví, že zpomalení je klíčem k úspěchu. Přeci jenom před tím, než začnete běžet, musíte jít.

Golfista odpaluje zkušební švih čtvrtinovou rychlostí, podobně pomalu odpaluje i pálkař při baseballu. A není to jenom kvůli obyčejnému rozehřívání. Zpomalení pohybu nám pomáhá osvojit si ten pohyb natolik, abychom ho dovedli k dokonalosti. Pomalá chůze je něco, co bojovník dělá jako součást tréninku den co den.

Ať už jde o trénování postojů, dýchacích setů nebo jednoduše bojování s neútočícím soupeřem (sparring), bojové umění učít nalézt vlastní trpělivost a zpomalit.

Slova mají pouze takovou sílu, jakou jim dáváme

Jako spisovatel si jsem vědom toho, jakou mají slova sílu. Slova inspirují, slova informují a slova mohou ničit – pokud je necháme. Jedna z prvních lekcí, kterou mi můj Sifu dal, říká, že nemáme bojovat o slova. Nikdy. Problém, který má někdo jiný, je pouze jeho problémem.

Bojové umění učí, že nemáme reagovat na cizí problémy, ale věnovat pozornost svým. Již několikrát mě má průprava bojovým uměním zachránila, ale asi ne tak, jak si myslíte. Nepoužil jsem působivé kopy, abych odehnal pouliční gangy. Raději jsem využil schopnosti z bojového uměnít a nereagoval na slova, která měla působit urážlivě, ale ve skutečnosti byla neškodná.

V životě přicházejí chvíle, kdy se musíme rozhodnout, jak zareagovat. Bojové umění nás učí rozpoznat, kdy nechat věci být a kdy zasáhnout.

Uvědomění je vše

Schopnost být přítomný v daném okamžiku může být rozhodující pro úspěch a neúspěch a teoreticky být klíčová pro otázku života i smrti. A kde se můžete naučit o zesílení uvědomění? Nikde jinde než v bojovém umění.

A i přes náústek, helmu a vycpané rukavice není legrace dostat ránu do hlavy. V sázce je hodně. Nic vás nepřivede do přítomného okamžiku než bojování, ať už skutečné či trénink.

Nicméně trénovat, jak plně prožívat přítomnost se můžete naučit i jinde než v bojovém umění. Každý jogín ví, že i klid může být až stejně znepokojivý jako tvrdý trénink. Rozdíl mezi takovým tréninkem, jako je jóga a meditace, kde zpomalíte a naleznete sebeuvědomění, je ten, že bojové umění prvně zpomalí, ale pak zrychlí.

Pokaždé musíte dojít k uvědomění přítomnosti, nezávisle na rychlosti a intenzitě.

Konflikt začíná a končí uvnitř

Jedna ze největších lekcí, kterou jsem se naučil v bojovém umění jako bojovník, trenér a člověk je, že největší bitvy se odehrávají uvnitř nás. Dokonce i v opravdových zápasech, největší překážka, které čelíme je náš vlastní strach, dech a napětí. S takovou prostou skutečností začíná učenec bojového umění. Pokud se postavíme sami sobě, teprve pak můžeme zvítězit v boji.

S takovou nepříjemnou skutečností se začíná na první hodině bojového umění. Učí vás, že musíte nalézt ochotu hledat vaše limity a pracovat s nimi a také skrz ně.

Cesta je to, na čem záleží

V naší společnosti máme tendenci se zaměřovat na výsledky. Vítězství versus prohra. Nabírání váhy versus shazování váhy. Bojové umění mě naučilo, že cesta představuje růst nehledě na to, jaké jsou výsledky. Cesta v bojovém umění je cestou ve vašem vnitru. Z toho vyplývá, že když stárneme, neznamená to, že přestáváme vnitřně růst. Vnímáme růst omezeně, ale z pohledu bojového umění to tak není.

Umění, je ve své podstatě vyjádření, a učenec v bojovém umění se zaměřuje na vyjádření po celou dobu jeho cesty.

Každé ráné když venčím psa, potkávám starší pár, který cvičí Tai Chi na otevřeném náměstí naprosti místu, kde bydlím. Až jednoho dne zestárnu, chci být jako oni. Chtěl bych zdokonalovat mé dovednosti a přitom se stále vyvíjet a vyjadřovat mé umění.

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.

.

 

Proč je bojování jako šachy a obojí jako život

„Pokud znáte svého nepřítele a sami sebe, nemusíte bát, jak vaše bitvy skončí. Pokud znáte sami sebe, ale ne nepřítele, současně s vítězstvím utrpíte porážku. Pokud neznáte ani nepřítele ani sebe, prohrajete každou bitvu.“

Sun Tzu, Umění boje

Sam Sheridan je absolvent Harvardu a spisovatel. Je to také bojovník. Je mistrem Muay Thai, o kterém pojednává ve své známé knize z roku 2007 s názvem Bojovníkovo srdce. Je to zajímavé čtení a vystihuje podstatu toho, proč bojujeme, co k boji fyzicky potřebujeme a kvůli čemu bojujeme – lásce. Sheridan poukazuje na to, že bojujeme pro ty, které milujeme, pro úctu a především pro lásku k boji. Bojovníkovo srdce je oknem (přes Sheridanovou vlastní cestu) do toho, jaké to je trénovat jako bojovník.

Zatímco kniha Bojovníkoho srdce perfektně popisuje to, co je třeba den co den k tomu stát se bojovníkem, zároveň se tato kniha více zaměřuje na vůli a srdce bojovníka spíše než na jeho mysl. V roce 2010 Sheridan vydal další knihu Bojovníkova mysl, aby odkryl mysl bojovníka. Tato kniha je fascinující, protože mnoho lidí nepovažuje zápasení za sport, u kterého se musí přemýšlet, přičemž ve skutečnosti je přemýšlení základem u tohoto sportu. Sheridan uvádí tento paradox na příkladu zápasu, kde musíme dát najevo drsnost a brutalitu a zároveň čelíme s mentální výzvě – musíme se totiž postavit našemu nepříteli a zároveň sami sobě.

Většinou považujeme bojování za fyzickou aktivitu. Ve velké míře jsem psal o fyzické stránce bojování a zabýval se tématy jako, jak udeřit nejpřesnější ránu nebo jak provést dokonalý vnější kop obloukem. Základem bojových umění je samozřejmě živelnost. Na vyrobení nejlepší zbraně nebo brnění bychom měli strávit dostatek času, abychom dovedli tyto nástroje k dokonalosti. Nicméně, jak a kdy rozestavět naše zbraně a brnění je především úlohou mysli.

Tohto si můžete všimnout v každém druhu sportu. Největší šampioni jsou ti, kteří se dají charakterizovat jako mentálně silní, fyzicky zdatní a také jsou neústupní. V boji je tato kombinace ještě více zdůrazněna, protože v sázce je více (v ohrožení je váš život). Je potřeba, aby si chytrý a introspektivní jedinec zvážil všechny faktory a v boji pak jednal strategicky. Fyzická zdatnost a taktika v boji je k ničemu, pokud současně není zapojena strategie. Sun Zu tvrdí: „Předtím, než se pohnete, zvažte své kroky.“

Velmi často se bojové sporty přirovnávají k šachům, což je trochu ironické, protože šachy byly dlouho přisuzovány společenské elitě a vyšší třídě, zatímco bojové sporty jako box jsou často spojovány s nejchudšími částmi města. Boxeři si v některých případech doslova musí probojovat cestu ze slumů. Nicméně vyjímky potvrzují pravidlo, jako například dřívější UFC šampion lehké váhy BJ Penn, který pochází z bohatých poměrů. Obecně však platí pravidlo, že zápasníci obvykle pocházejí ze znevýhodněných a chudých sociálně-ekonomických prostředí. Proto v tělocvičnách boxu a MMA školách není mnoho absolventů Harvardu (ani šachových géniů).

Nicméně, já sám jsem vypozoroval a Sheridan by vám to určitě potvrdil, že je zapotřebí inteligence k tomu stát se úspěšným bojovníkem – k tomu je zapotřeba být protřelý životem, být vzdělaný a mít rozhled a také mít sebeuvědomění. Dalším, kdo by s tímto souhlasil, je Josh Waitzkin, bývalý šachový génius. Poté, co soutěžil v nejvyšších úrovních v šachu, Waitzkin se přesunul k jiným druhům sportu, konkrétně bojovým uměním. Stejně jako Sheridan zachytil svou cestu v knize Umění se učit: vnitřní cesta k optimálnímu výkonu. Když se Waitzkin zabýval podobnostem mezi šachy a bojovým uměním, vypozoroval, že „Šachy i bojové umění vyžadují zinternalizování ohromně komplexních informací do jednoho toku.“

Existuje mnoho analogií mezi šachy a bojováním, které se dají aplikovat na práci zdokonalující bojové umění. Ty samé lekce se dají rovněž použít na život, v tom slova smyslu, že se střetáváme v bitvách a mimo ring. Šachy jsou jaký neustálý příliv a odliv v obraně a útoku stejně tak boj. Navíc se hraje časovým limitem, tlakem a egem, podobně jako je to se zápasem v ringu. Důležitým prvkem v šachách je využít strategii na základě povědomí o sobě a protivníkovi.

Pár důležitých lekcí, které můžete využít jak v šachách tak v bojovém umění:

1.Hlídejte si své ego a naučte se být útočníkem i obráncem.

Nevadí mi bojovat v obraně. V tělocvičnách boxu a MMA školách je spousta lidí, kteří jenom postupují dopředu a jsou stále v útoku. Moje rada: nechte je. Útočení ubírá energii a pokud jste neustále v útoku, unaví vás to. Jestliže je útok vyžadován, nechte protivníka být agresorem a nepokoušejte se vždy vyrovnat jeho síle. To za vás mluví ego. Namísto toho, nechte oponenta unavit a najděte slabost v jeho útoku. Já osobně raději bojuji v obraně a zvítězím, než abych prohrál v útoku.

2.Tři rány a jsi pryč.

Můj trenér boxu mi tohle často opakoval. Jestli je můj oponent alespoň trochu dobrý, vnímá moje tendence, nejvíce však mé chyby. Takže když například pokud upustím pravou ruku, zatímco se připravuji k úderu, tato chyba mi projde jednou nebo dvakrát, ale na potřetí ji dobrý oponent využije. Dobrý hráč šachu udělá to samé – neustále pozoruje šachovnici a soupeře. Dává si pozor na to, aby se pohyboval rozvážně, ale rozlišně. Neopakuje stejné postupy ani vzorce, jinak na to doplatí.

3.Vyrovnejte se s prohrou.

V šachách přicházíte o figurky – to je součástí hry. Vaše obrana se postupně oslabuje. Přesto takto vznikají šampioni. Nejlepší bojovníci totiž dokážou vymyslet, jak z mála zvítězit. Při boji vás může zachvátit únava, zranění, pochybnosti či strach. Nicméně mějte strategii, u které setrváte, když se vaše obrana oslabí.

4.Poznejte sebe.

K výhře je potřeba správná pracovní morálka. Je zapotřebí dovedností. Zároveň to ale chce i srdce. Také si to žádá pokoru a umění poznat sám sebe. V souboji nebo na šampionátu v šachách totiž budeme muset čelit nejen sobě, ale i protivníkovi.

Poslední slovo na téma patří Joshovi Waitzkinovi:

„Šachy a bojová umění jsou o vypěstování silného vztahu s vaší intuicí. Jsme nuceni neustále nahlížet dovnitř sebe, postavit se našim slabostem a zamaskovat naše specifické charakteristické odlišnosti...pokud jste sami sebe upřímně a hluboce nepřijmuli – vrátí se vám to a zničí vás to, když budete pod tlakem.“ – Josh Waitzkin

Autor: Eric C. Stevens

Přeložila: Jana M.